Českobudějovičtí Tygři kategorie U13 uzavřeli sezónu 2025/2026 víkendovým dvojzápasem na palubovce Jindřichova Hradce. A byl to závěr, který v sobě měl všechno – kvalitu, drama, ale i tvrdou mentální zkoušku.

Tým, který se po celý ročník skládal z více věkových kategorií kvůli nízkému počtu hráčů ročníku 2013, však znovu potvrdil svou sílu. I přes tuto nevýhodu patřili Tygři mezi přední celky jihočeské soutěže a dlouhodobě dokázali trápit i svého největšího rivala z Písku.

Dramatická výhra o jediný bod

První utkání proti Jindřichovu Hradci nabídlo scénář jako z velkého basketbalu. Tygři vlétli do zápasu skvěle a po výborném prvním poločase si vypracovali dvacetibodový náskok. Kontrola nad utkáním byla jasná – až do momentu, kdy se zápas začal lámat.

Od třetí čtvrtiny domácí postupně stahovali ztrátu a Tygři se dostali pod enormní tlak. Zápas dospěl až do dramatické koncovky, ve které se Jindřichův Hradec přiblížil na jediný bod. Dvě vteřiny před koncem měli domácí míč v rukou a šanci rozhodnout.

Střela ale košem nepropadla.

Tygři tak uhájili nejtěsnější možné vítězství a odvezli si výhru, která měla pro tým obrovskou hodnotu – nejen bodovou, ale především zkušenostní.

Druhý zápas: mentální blok

Ve druhém utkání proti rezervě Sršňů Písek (U12) už ale tygří síla nebyla vidět. A tentokrát nešlo o basketbalové dovednosti.

Rozhodovala hlava.

Tygři působili svázaně, s respektem, který přerostl v obavy. Chyběla odvaha, energie i sebevědomí. Míče končily v rukou soupeře, útoky bez zakončení a tým se postupně dostal do stavu, kdy na hřišti „přestal existovat“.

Písek toho využil naplno a kontroloval utkání od začátku do konce.

Komentář trenéra

„Poslední dvě utkání se nám bohužel nepodařila podle představ, ale bereme je jako velmi cennou lekci. Zejména pro hráče ročníku 2014, kteří si v závěru zápasu proti Jindřichovu Hradci prošli obrovským tlakem. Věřím, že právě tahle zkušenost jim může pomoct na mistrovství republiky,“ hodnotil trenér.

„Hráči pochopili, že se musí hrát až do posledního klaksonu. Že žádný zápas není rozhodnutý dopředu a že soupeř se nikdy neporazí sám. To jsou věci, které se nedají natrénovat – ty se musí zažít.“

K utkání proti Písku pak dodal otevřeně:

„Tohle utkání mě mrzí. Nemyslím si, že by soupeř byl o tolik lepší, jak ukázalo skóre. Spíš se potýkáme s vnitřním nastavením, že Písek nejde porazit. A to se tentokrát znovu potvrdilo. Na tom ale musíme pracovat, protože kvalitu na to máme.“

Sezóna, která dává smysl

Přestože závěr sezóny nepřinesl vítěznou tečku, celkový obraz je pro Tigers velmi pozitivní. Hráči během roku odehráli obrovské množství cenných minut, získali zkušenosti a především herní sebevědomí.

Rozdíl mezi zářím a současností je podle trenéra zásadní.

„Ten posun je obrovský. Herně i přístupem je to úplně jiný tým. Jsem rád, že kluci celý rok poctivě pracovali – a to je pro nás nejdůležitější.“

Sezóna sice končí, ale další výzvy už čekají za rohem. Mladší hráči se chystají na mistrovství republiky, starší plynule přecházejí do přípravy na žákovskou ligu U14.

A pokud si z posledního víkendu odnesli to nejdůležitější – tedy mentální odolnost a víru ve vlastní schopnosti – může být tenhle tým v příští sezóně ještě mnohem silnější.