Českobudějovičtí basketbalisté kategorie U14 mají za sebou sérii čtyř utkání v nepravidelném sledu, která nabídla všechno – dominantní výkon, varování i momenty, kdy se lámala psychická odolnost týmu.

Jako první přišel na řadu souboj s jihočeským rivalem Sršni Písek, který v soutěži dlouhodobě nastupuje s o rok mladším týmem. Podzimní vzájemné zápasy rozhodně nebyly jednoznačné a zejména duel v Písku museli Tygři tvrdě vydřít. Tentokrát však bylo vše jinak. Od úvodních vteřin bylo patrné, kdo bude na palubovce udávat tempo.

Tygři předvedli dominantní a energický výkon, který jasně ukázal posun oproti podzimním utkáním. Hráli s chutí, kolektivně, s vysokou intenzitou v obraně i útoku. Po celých čtyřicet minut kontrolovali průběh zápasu a zaslouženě si došli pro přesvědčivé vítězství.

Před jarními prázdninami čekala tým cesta do Benešova. Domácí hráli velmi disciplinovaně v obraně, nutili Tygry k množství zbytečných ztrát a navíc se hosté trápili v zakončení. Herně to z pohledu českobudějovického týmu nebylo pohledné utkání. Přesto si Tygři odvezli desetibodové vítězství. Výkon však sloužil jako důrazné varování a připomínka, že bez poctivé práce a maximální koncentrace se úspěch neudělá sám.

Po kratší pauze a jarních prázdninách přivítali Tygři v rámci nadstavbové skupiny dosud neznámého soupeře z Domažlic. Vstup hostů do utkání šokoval nejen samotné hráče, ale i domácí publikum. Po čtyřech minutách svítil na tabuli stav 3:16. Tigers zcela oněměli nebojácnou hrou domažlických hráčů.

Zlomový moment přišel po nešťastném zranění hostujícího hráče Dominika Hány, který musel utkání předčasně opustit. Obraz hry se následně začal měnit. Tygři zvýšili agresivitu i rychlost a během krátké pasáže dokázali nejen vyrovnat, ale i otočit skóre. První čtvrtinu zakončili vedením 26:25, v poločase už měli náskok dvanácti bodů.

Ve čtvrté části sice hostující Kryštof Pinkr a Alexander Bacota drželi naději Domažlic při životě, domácí si však závěr pohlídali a další vítězství už z rukou nepustili.

Nedělní duel proti Klatovům v tělocvičně na v Kubatově ulici začal jednoznačně. První čtvrtinu ovládli Tygři drtivě 26:4 a zdálo se, že půjde o klidný zápas. Jenže basketbal často píše jiné scénáře.

Ve druhé části se obraz hry zcela změnil. Klatovy zvýšily agresivitu, vyhrály čtvrtinu o deset bodů a domácí zcela ztratili svou tvář. Obrana přestala existovat. Chyběla komunikace i důraz. Ve třetí čtvrtině trápení pokračovalo, ale tým podržela střelba z dálky. Celkem jedenáct proměněných trojek nakonec znamenalo rozhodující faktor. Tygři si udrželi vedení a uhájili domácí palubovku.

Komentář trenéra Tigers U14:

„Tato čtyři utkání znovu ukázala, že náš tým se posouvá, ale zároveň si stále prochází vývojovou fází. Výkonost nám sice dost kolísá, ale to je přirozená součást procesu růstu. Ne vždy se daří vše podle představ. Kluci dlouhodobě odvádějí stoprocentní práci na trénincích a tam jim lze vytknout opravdu minimum. Je vidět, že chtějí pracovat, zlepšovat se a posouvat své limity. Věřím, že právě tato poctivost se brzy projeví i ve větší konzistenci našich výkonů. Naším cílem je vrátit se stabilně na energickou a sebevědomou vlnu, kterou jsme předvedli proti Sršňům.

Velký kredit patří také soupeřům. Domažlice odehrály velmi bojovné utkání a svým vstupem do zápasu nás zaskočily. Mrzí mě zranění jejich hráče Dominika Hány – přeji mu brzký návrat na palubovku a věřím, že v odvetě na jejich hřišti proti nám znovu nastoupí. Stejně tak Klatovy ukázaly velkou bojovnost a charakter, když se po nepovedené první čtvrtině dokázaly vrátit do zápasu. Přesně taková utkání mají svou hodnotu a nutí nás růst.“

Nedílnou součástí našich výkonů a výsledků jsou rodiče hráčů. Často není vidět, co všechno pro nás děláte, ale věřte mi, že Vaši podporu a sounáležitost vnímám. Ať už to byla v nedávné době pomoc a spolupráce ohledně turnaje ve Španělsku, nebo nyní precizní léčba Víznerových a Hejpetrových, aby Maty s Adamem mohli nastoupit. Ochota Rakových odvézt Mikyho na lyžařský výcvik až po nedělním utkání. Vaše hojná účast při utkáních a také pomoc a vedení při mé absenci. Dovolte mi VÁM všem poděkovat. Bez VÁS by to opravdu nešlo.”